Imagine it (0.)

11. července 2015 v 13:34 | K. S. |  Story
Úvodní díl, tak nějak bez příběhu. Žádný příběh není ale tak zajímavý, jako jeho úvod.
.
Vymyšlený příběh, realita je moc krutá na to, aby se v ní mohly dít tak kouzelné a čisté příběhy. Nejde jen o příběh. Zkuste se zamyslet nad tím, jak se vám snažím vykreslit dívku, která ten příběh vypráví.
__________________________________________________________________________________

Šla jsem po chodbě a pak ji zahlédla. Štíhlou siluetu ženy. Stála ve dveřích, proti oknu do kterého se opíralo vycházející slunce. Když odstoupila od dveří, mohla jsem si jí prohlédnout. Ale na tom nezáleží. Na jejím obličeji zářil úsměv, oči se jí třpytily. Byla nepopsatelně krásná. Brzy jsem měla možnost se s ní setkat. Pravidelně. Ale nikdy jsem s ní nemluvila mezi čtyřma očima. Setkávaly jsme se na divadelních zkouškách. Vždycky tam bylo mnoho lidí. Ona stála uprostřed místnosti a hrála s námi hru. Snažila se zapamatovat si moje jméno. Neustále seděla na stole, jako by židle neexistovaly. Byla milá. Inteligentní. Okouzlující. Jen jsem na ní zírala.
Každý den byla jiná. Jednou rebelka, podruhé princezna. Bylo těžké se v ní vyznat. Měla zvonivý smích, takový, jaký člověku vyčaruje úsměv na tváři. Neustále si z někoho dělala milou legraci, utahovala si z vás, pokud věděla že pochopíte, že to nemyslí zle.
Taky byla náladová. Občas se chovala, jako by jí všichni něco provedli. Když byla naštvaná, schovala jsem se někde v rožku a přála si, aby si mě nevšimla.
Ale i přes to byla okouzlující. Vtipná. Tak blízká a vzdálená. Všechno spojené s ní bylo tak záhadné a zároveň prosté. Byla tak nepředvídatelná, ale zároveň jako by všechno co dělala mělo nějaký hlubší smysl. Byla tak rebelská a zároveň tak něžná.
Nádherně zpívala. Když zpívala, všechno jako by se zastavilo a jen naslouchalo. Její hlas byl tak kouzelný. Mohla zpívat cokoliv, ale vždy to znělo jako něco dokonalého.
Ráda jsem poslouchala její hlas. Když zpívala, mluvila, smála se a nebo křičela. Když plakala, jako by ji chundelaté ovečky na starých, ošoupaných tapetách v maskérně začaly utěšovat. Těch dní, kdy plakala bylo málo. Nebe bylo v ty dny plné mraků a vzduch byl cítit solí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama