Únor 2016

Propad

4. února 2016 v 23:16 | K. S. |  About
Ahoj.?
Chtěla jsem z tohohle udělat spořádaný blog s povídkami, deníčkem a spoustou dalších blbostí, ale teď je z toho prostě jen místo, kam píšu co se mi honí hlavou. Já vím, že to nikdo nečte. Možná jsem blázen. Vlastně už nevím co je realita a co jsou moje představy.
Ztratila jsem... Někoho. O tom měla být povídka Imagine It, ale stala se z toho prostě "houba" co nasaje všechnu mou zmatenost a neučesané proudy myšlenek. Chtěla bych začít psát povídky. Chtěla bych být dobrá v tom, co mi jde. Jenže nemám sílu. Nemám sílu na nic.
Až moc sebelítostivý článek, já vím. Promiň blogu. Vlastně jsem myslela, že tu bude sranda.. Snad mi to odpustíš.
Mám tě ráda.

Imagine It (0.1)

4. února 2016 v 23:09 | K. S. |  Story
Bylo to různé. Chvíli jsem si hrála na to, že tu pořád je. Že stojí vedle mě. Drží mě za ruku a říká, že všechno bude dobrý. Jak mi vypráví o své lásce ke všemu živému. Pak jsem si hrála na to, že tu nikdy nebyla. Ale to mě zlomilo. Pak už jsem se prostě jen snažila znovu dýchat. Věděla jsem, že jednoho dne se ze mě vytratí. Že slunce se začne smát, moře šumět, sníh křupat. Věděla jsem, že koledy budu zpívat bez ní. Že kytky vykvetou bez ní. Že dny se začnou zkracovat a pak znovu prodlužovat bez ní. Čekala jsem, že obrovské místo v mém srdci zaplní místo lásky bolest. Taky to tak bylo, ale teď.. Prostě jen prázdno. Ticho. Nic. Už není to první, na co myslím když se probouzím. Už není to poslední, na co myslím když usínám. Stala se součástí mě, stejně jako bolest. A teď se společně vytrácí. Děsí mě to. Chybí mi.
Prohodily jsme si pár zpráv. Pak už se neozvala. Když se mi na display objevila její ikonka, dostala jsem záchvat pláče. Odepsala jsem. Když jsem sledovala animaci signalizujíci že odepisuje, prostě jsem se zhroutila na dlažbu a zůstala ležet. Její červené nehty se míchaly po klávesnici a tvořily slova, která mi drásala srdce. Chybím jí.?